Zaměstnanci, kteří pracují v jiném členském státě EÚ pouze na několik hodin týdně podléhají podle Eropského soudního dvora pravidlům sociálního zabezpečení tohoto státu zaměstnání. Je to tak, i když z důvodu okrajovosti jejich činností, nejsou v této zemi pojištěni. Nicméně, za určitých podmínek, jim stát pobytu může ještě platit důchodové a rodinné dávky. Podle Soudního dvora, tak nejsou dojíždějící za hranice za drobnými pracemi v jiném členském státě bez ochrany.
Otázky k Soudnímu dvoru
Podléhá člověk, který žije v členském státě A, ale pracuje v členském státě B po dobu několika hodin týdně, systému sociálního zabezpečení státu bydliště nebo státu zaměstnání B? Tato otázka byla předložena v řízení před nizozemským centrálním odvolacím senátem, který postoupil tyto otázky Soudnímu dvoru. Případ se točí kolem tří holanďanů, kteří jezdí na několik hodin týdně do práce do Německa (například jako kadeřnice nebo jako prodejce v obchodu s oblečením na základě smlouvy na zavolání). V Německu tyto aktivity nezakládají nárok na rodinné dávky nebo starobní důchod. Nicméně, oni nemohli získat rodinné dávky nebo starobní důchod ani v Nizozemsku, protože stát zaměstnanosti (v tomto případě Německo) nese tuto zodpovědnost.
Rozhodnutí soudního dvora
Ve svém rozsudku ze dne 23. dubna Soudní dvůr objasnil situaci a potvrdil, že podle nařízení EÚ č. 1408/71, zaměstnanci, kteří jsou zaměstnáni na území jiného členského státu na několik dní každý měsíc, jsou subjektem sociálního zabezpečení tohoto státu.
Avšak v případech, kdy zákony státu zaměstnání nedovolují, aby se na ně vztahoval systém sociálního zabezpečení tohoto státu, pokud jde o nárok na rodinné dávky a na starobní důchod, právo EÚ nebrání tomu, aby migrující pracovníci měli nárok na rodinné dávky a na starobní důchod ve státě svého bydliště. V takovém případě je vyžadováno splnění hmotněprávní podmínky pro poskytnutí takové dávky podle právních předpisů státu bydliště, a nesmí dojít k překrývání stejného druhu rodinných dávek.
Autor: Huub Verbaten